Jak to vypadá, když mám volno

17.7. 2016Tomáš Stankovský1915x0

Poslední čtvrtek v červnu mi začala dovolená a měl jsem před sebou 10 dní volna. Rozhodl jsem se, že se s vámi ve zkratce podělím o její průběh. Ať také trochu nahlédnete pod pokličku života jednoho blázna do zdravého životního stylu. Chtěl jsem po celou dobu volna dělat věci alespoň trochu jinak než normálně. A musím přiznat, že se mi to docela dařilo. Nicméně některé věci člověk jen tak nezmění, i když se hodně snaží. 🙂

Než mi ale začala pravá dovolená, měl jsem před sebou ještě 3 pracovní dny, které jsem prvně musel absolvovat, abych pak měl zasloužený klid.

Čtvrtek

Všechno to začalo už ve čtvrtek odpoledne, kdy jsem rovnou z práce jel ke kamarádovi zubaři, u kterého jsem měl naplánované vytržení osmičky. Byla to už druhá osmička a po pravdě musím říct: „Jsem rád, že jsou venku.“ Naštěstí byl tentokrát průběh a následné zotavení daleko lepší než posledně, takže mi to nijak zásadně neovlivnilo mé volno. Tedy až na ten pozůstalý kráter, který se snad brzy zacelí. 🙂

Pátek, sobota a neděle

Od pátku do neděle jsem dodělával práci na webu pro kamarády, kteří rozjíždějí nové podnikání v oblasti lesního hospodářství. Většinu času jsem tedy strávil u počítače. Nic záživného. Ani si už nepamatuji, co jsem jedl. Byl jsem úplně mimo.

Akorát v pátek večer jsem si na chvíli odskočil pro svoji první bedýnku čerstvé zeleniny z Kořénkovy farmy Vícemil, kde vše pěstují bez chemického ošetření a umělých hnojiv. Majitelé nás s přítelkyní velice mile přivítali a provedli po celé jejich zahradě. Potěšila mě veliká vstřícnost a ochota zodpovědět všechny naše otázky. Také jsem byl překvapen tím, kolik se dá na relativně malém pozemku vypěstovat množství zeleniny a ovoce. No a ty jahody co tam měli, to bylo teda něco. Časem plánuji o podobných příležitostech v okolí Jindřichova Hradce napsat více.

V sobotu odpoledne jsme si udělali ještě jednu okružní jízdu pro čerstvé bylinky ke známým do Penzionu pod Šibeňákem, pro ovčí jogurty a sýry na statek v Horních Dvorcích, za kamarády na tenisový turnaj v Popelíně a pro kravské mléko na statek v Bednárečku. Statek v Horních Dvorcích a v Bednárečku opět stojí za větší zmínku a rád jim v budoucnu budu věnovat samostatný článek.

Jinak to byl hodně psychicky náročný víkend, ale naštěstí v neděli večer bylo vše úspěšně dokonáno. Web vimecoslesem.cz jsme zveřejnili a mně mohla začít zasloužená dovolená. Juchů 😀

volno_13

Pondělí

V pondělí jsem jako vždy vstal brzy ráno, uvařil si ke snídani ovesnou kaši a dopoledne přeci jen ještě strávil pracovními dodělávkami. Společně s tím jsem zároveň plánoval naši cestu na Šumavu a domlouval ubytování.

K obědu jsem nic nevařil a po dlouhé době jsme si zašli do Indické restaurace. Indickou kuchyni mám moc rád a opět mě nezklamala. Dal jsem si rajčatovou polévku a panýr s jemně pálivou omáčkou a plackami. Vynikající.

Po obědě jsme vyrazili domů si zabalit věci a připravit jídlo s sebou na cesty. Ne, řízky jsme opravdu nedělali. 😀 Koupil jsem u nás v domě v bistru Karot čerstvý kváskový chléb a udělal z něho „nadupané“ sendviče s kozím sýrem, salátem, rajčaty a jarní cibulkou, které jsem potom zapekl. Luxus. Mimochodem, ty sendviče jsme stihli sníst ještě dřív, než jsme vyjeli z města. Hlad je hlad. 🙂

Abychom spotřebovali nejnutnější zeleninu, která by doma nevydržela, připravili jsme lehký zeleninový salát. Také jsme přibalili pár pytlíků různých oříšků a sušeného ovoce, abychom měli vždy něco s sebou na naše výšlapy. Byli jsme „ready“ a mohli jsme vyrazit.

Úterý

V úterý jsme měli s přáteli naplánovaný výstup na vrchol Boubín. Navzdory tomu, že jsme si nechali zkušeným prodejcem kiosku vnutit průvodce, abychom se neztratili a nemuseli se nikoho ptát na cestu, se nám podařilo zabloudit. Takže jsme se stejně ptát museli. 😀

Naštěstí po hodinovém bloudění jsme již našli správný směr. Vybrali jsme si trošku náročnější trasu, kde bylo několik kratších, ale za to prudších, stoupání. To mě bavilo nejvíc. Celá trasa se linula uprostřed hlubokých lesů. Člověk tedy moc nevěděl, kde vlastně je. Příroda krásná, všude samé potůčky, kamenité stezky, veliké staré stromy a zajímavé rostliny. Když jsme se asi po 2-3 hodinách dostali na vrchol boubínské rozhledny, usoudili jsme, že výšlap stál opravdu za to. Trochu více foukalo a byla horší viditelnost. Alpy jsme bohužel neviděli, ale jinak skvostný výhled po okolí.

volno_20

Po návratu do Frmyburku, našeho útočiště, jsme zašli na zaslouženou večeři. Dali jsme si pizzu, burger a pivo. Jo, já vím: „Jsem REBEL!“ 😀

Po večeři jsme padli do postele a spali až do rána.

Středa

Ve středu ráno jsem snídal zbytek zeleninového salátu a jogurt s ovocem a oříšky. Žádná hitparáda. Po snídani jsme se sbalili, protože jsme se už neplánovali vracet. Rozloučili jsme se s přáteli a vyrazili na náš další vrchol. Hora Plechý a Plešné jezero.

Předem jsme věděli, že výšlap by měl být o něco kratší než předchozí den, ale nijak víc jsme trasu neřešili. S chutí jsme vyrazili ze stanoviště v Nové Peci.

Začátek byl hodně pozvolný. Nacházela se zde asfaltová cesta s mírným stoupáním a starý těžební kanál, po kterém se dříve splavovalo dřevo z hor až do Vídně.

volno_12

Po 5 kilometrech se začala cesta konečně trochu zvedat a měnit se terén. Už od začátku nám byly poskytnuté krásné výhledy na vrcholky kopců a hor kolem, ale teď to začalo být opravdu zajímavé.

volno_5

Asi po hodině a půl jsme došli k Plešnému jezeru. Dali jsme si malou svačinu „aka“ oběd (pečivo, sýr, šunka, jablko, rozinky, oříšky) a pokračovali dál k vrcholu.

volno_13

Zbývalo nám ještě cca 1,5 km, přičemž jsme po chvíli zjistili, že to bude to nejlepší z dnešního výšlapu. Úzká krkolomná stezka, vysoké stoupání a úžasné výhledy. Byl jsem v sedmém nebi.

volno_6

volno_8

Po hodině chůze od jezera jsme úspěšně zdolali vrchol, který je na hranici Česka a Rakouska. Nedaleko odtud se nachází trojmezí státních hranic mezi Českou republikou, Rakouskem a Německem. Vtipný byl pohled na rakouskou stranu. Rozsáhlá holá pláň a příjezdová cesta téměř až k vrcholu. To jsem se musel opravdu smát. 😀

volno_10

volno_11

Vítr byl silný, proto jsme se moc nezdržovali a po druhé straně vrcholu se spustili zpět dolů. Už jsme byli poměrně unavení, takže jsme šli raději pomalu a opatrně. Cesta vedla po velikých, místy kluzkých balvanech.

volno_12

Výšlap byl opravdu úžasný. Ještě stále jsem plný dojmů. K autu jsme dorazili kolem čtvrté hodiny a řekli jsme si, že ještě než opustíme Šumavu, dáme si někde dobrou kávu a něco sladkého k tomu.

Naneštěstí jsme si nevybrali moc dobře. Z venku i zevnitř vypadala restaurace velice originálně, ale jídlo už originální rozhodně nebylo. Objednali jsme si palačinku, ale co nám přinesli na talíři, se nám moc nezamlouvalo. Naše chyba. Měli jsme se předem zeptat, co taková jejich palačinka obnáší (palačinka plněná  marmeládou, šlehačkou ve spreji a kakaovou polevou). Jídlo jsme snědli a raději rychle vyrazili na cestu domů.

Po návratu jsem si slíbil, že po těchto dvou fyzicky náročných dnech si dám pohov.

Čtvrtek

Ke snídani jsem si opět udělal svoji oblíbenou ovesnou kaši, po které se mi stýskalo, a celé dopoledne „prozevloval“. Nakonec jsem z toho byl ale víc unavený než odpočatý. Na oběd jsme zašli do bistra Karot u nás v domě a odpoledne jsem se radši vydal na cyklistický výjezd s touhou ukořistit nějaké třešně.

Vzápětí jsem zjistil, že to nebude jednoduché. Třešně na volném prostranství u nás už moc nejsou. A když, tak u silnice. Najezdil jsem přes 50 km, abych alespoň něco sehnal.

volno_14

Po cestě jsem se také zastavil u rodičů podívat na zvířata. Mají doma psy, kočky, slepice, ovce a pekingské čuníky. Při té příležitosti jsem jim s něčím pomohl a za odměnu si dal skvělou dýňovou polévku s kokosovým mlékem.

Nazpět se mi podařilo opět zabloudit. 😀 Už to se mnou začíná být špatné. Vždycky jsem si říkal, jaký mám dobrý orientační smysl.

Pátek

Ráno jsem nám ke snídani připravil palačinky s tvarohem a třešněmi ze čtvrtečního lovu, abychom si spravili chuť ze středy. Moc se mi povedly.

volno_15

Oběd tentokrát vařila Ráďa a připravila pečené pstruhy na bylinkách s bramborovo-karotkovou kaší. Nemusel jsem tedy „hrábnout“ ani prstem a moc jsem si pochutnal.

Po čtvrtečním výletu jsem si už opravdu říkal, že dám nohám konečně pohov. Jenže. I tak jsem nakonec ještě jednou vyrazil kousek za Hradec na kole. Musel jsem pro borůvky. Tedy chtěl. 🙂 Co naplat, ale nelitoval jsem. Nasbíral jsem něco přes litr borůvek a spokojený s úlovkem jel domů.

volno_16

Večer jsme pak zašli s kamarády do oblíbeného baru 69, kde jsem si od kamaráda barmana nechal připravit skvělý drink z mých čerstvě natrhaných borůvek. Byla to kombinace tonicu, espressa, kokosového mléka a borůvek. Tuhle zajímavou kombinaci (espresso+tonic) teď v baru nově zkouší a já jsem si ji interně nazval „Presston“. Drink byl výborný, dal jsem si rovnou dva. Ale to jsem neměl dělat. Téměř celou noc jsem nezamhouřil oči. Už si ten drink nikdy nedám. Nebo alespoň ne po 16. hodině. 😉

Sobota

Po probděné noci jsem byl totálně vyřízený, ale spát se mi nechtělo. Naběhl jsem opět do kuchyně a vařil další zdravá jídla. Ke snídani jsem udělal francouzský skořicový toast s jogurtem a čerstvými borůvkami, ke svačině připravil chia pudink a k večeři polévku z čerstvého hrášku. Na oběd jsem ale vyrazil opět k rodičům.

volno_17

Po obědě naši odjeli na chvíli pryč a já na gauči odpadl. Když se vrátili, vyrazili jsme s mamkou za babičkami do Popelína. Jezdím tam rád, protože babička je vášnivá zahrádkářka a vždy se mi podaří ukořistit něco z její úrody. Tentokrát to byla rukola, mangold, maliny, lesní jahody, ředkvičky a okurky.

Cestou domů jsme jeli ještě přes Bednáreček, kde jsem si po týdnu opět koupil čerstvé kravské mléko. Mají zde to nejlepší mléko, které jsem zatím tady u nás na Jindřichohradecku ochutnal. A navíc je za babku.

Jo a cestou zpět jsem si ještě u rodičů vzal domácí vajíčka od našich slepiček.

Neděle

V neděli jsem si už doopravdy dopřál totální klid a nicnedělání. Jen jsem upekl třešňový koláč a trochu si zaplaval na „Cepské pískárně“. 😀 Jinak jsem se ale jen válel a poskytl i svému tělu trochu odpočinku a hlavně sluníčka. 3 hodiny jsem se slunil a chytal bronz. Bylo to pro mě trochu těžké, moc to totiž neumím, ale věděl jsem, že už to potřebuji. Tak jsem tam na chvíli umřel. A povím vám: „Bylo to super!“

volno_18

Večer jsme přijeli domů, dali si sprchu a já jsem se spokojeným výrazem na tváři upadl do postele.  Tohle volno stálo opravdu za to a mám pocit, jako by trvalo měsíc. Stihl jsem toho zažít, vidět a udělat opravdu mnoho.

Během celého týdne jsem uvařil několik dobrot, u kterých jsem s vámi sdílel alespoň fotografie:

Několikrát jsem dostal zpětnou vazbu, abych prozradil více o jednotlivých receptech. Určitě se ke všem časem dostanu. Přeci jen jsem měl volno, ale nyní začnu recepty postupně odhalovat.

V kuchyni trávím opravdu mnoho času, ale zde publikuji pouze ty nejjednodušší a nejrychlejší recepty, které znám, abych vám co nejvíce zjednodušil cestu ke zdravému životnímu stylu. Hlavně ke stravování. A o to mi jde především.

Nechci se zde vychloubat, jak umím vařit ani se předvádět, jak bohatě se stravuji.

Pouze si přeji, abyste začali jíst také zdravě. A chci Vám to zprostředkovat formou, která mě neskutečně baví. Pomocí jednoduchých receptů a zajímavých fotografií publikovaných na tomto blogu.

Toť vše.

Nicméně teď je čas se vrátit zase do práce a soustředit se na nové plány a cíle, které se mi urodily v hlavě. Zůstaňte proto ve spojení, protože to bude stát za to.

Zatím ahoj.

Kreativec se srdcem dobrodruha, věčný optimista a idealista, který na sobě musí vše vyzkoušet a jde si svojí vlastní cestou...
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tvé osobní údaje použiji pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů